Další expedice, tentokráte do německého Lauchhammeru

Autor: Pavel Mecerod| Datum: 17. 7. 2015| Rubrika: Přátelská utkání| Sezona: 2014-15

Letošní výprava do Lauchammeru, kam jezdíme jedenkrát za čtyři roky (za dva roky oni přijedou k nám a za další dva roky zase my k nim), byla ve spoustě věcí jiná než bývá zvykem. Hlavní rozdíl byl v termínu, který byl z důvodu slučování dvou kuželkářských družstev v Lauchhammeru posunut až na začátek července.

A tak v pátek 3. 7. v poledne vyrazila dvě auta rosických kuželkářů směr Německo. Přesněji pár kilometrů za Drážďany do města Lauchhammer. Po příjezdu jsme se přivítali s hostiteli a vyrazili se ubytovat. Hotel již většina znala z minulosti a věděli jsme, že je to příjemné zařízení s klidným okolím, jelikož celé město je rozlehlé a po ukončení činnosti hnědouhelných dolů také značně vylidněné. Novinkou byl právě nezvyklý ruch z vedlejší budovy a přilehlé zahrady. Při pohledu z okna hotelu jsme rychle pochopili a naši hostitelé nám to potvrdili. Čilý ruch vytvářeli lidé převážně tmavší pleti. Ano, jednalo se o azilanty, kterých do Německa zamířilo hodně.

Na večeři a přátelské posezení jsme zamířili zpět na kuželnu a v pozdním večeru jsme se vydali na festival, který ve městě právě probíhal. Hlavně nás lákalo avizované vystoupení kapely AC/DC, tedy samozřejmě jejich německého revivalu. Kupodivu, při příchodu do areálu, zajímaly některé naše členy i jiné atrakce, jako například pouťová autíčka, střelnice, různé hlavotoče, ale také stánky s pivem. Po nástupu AC/DC na podium se pomalu všichni shromáždili nedaleko pódia, a jelikož se němečtí fanoušci dostatečně neprojevovali, vzali to do svých rukou Moraváci z Rosic. Večer zakončil ohňostroj, ale některým se stále spát nechtělo a hledali si dále různé formy zábavy. Někteří by mohli vyprávět :-)

Ráno však byli všichni na „startovní čáře“ a těšili se na zápas. Ještě jsme však absolvovali exkurzi technického parku zachráněných strojů po hnědouhelných dolech. Ne všem dělalo přímé slunce dobře, a tak hledali místo poslechu výkladu nadšeného průvodce stín, který vrhaly velké stroje :-) Na odpolední zápas však byli všichni v pohodě, ale strašné, asi 38stupňové horko, lákalo spíše k vodě, než do kuželny.

Po slavnostním nástupu všech účastníků turnaje pěti družstev (3 domácích, 1 bavorského a 1 rosického) jsme předali domácím upomínkové předměty Rosic, které nám darovalo město Rosice, za což děkujeme a také předměty ještě z MS 2014 v kuželkách v Brně. Dárky dle reakcí udělaly velký dojem a radost. Pak už nastoupili první hráči na dráhy. Hned po první dráze, tedy 30 hodech vypadali hráči jako by odehráli již celý zápas, tedy 120 hodů. Vedro bylo úmorné. V rosické klimatizované kuželně by hra byla hračka, ale na zdejší kuželně s horkým a vydýchaným vzduchem, to bylo peklo. Měl jsem obavy, aby někdo nezkolaboval.České hlavičky vymyslely alespoň částečné ochlazení. Někteří se před a po zápase skočili osprchovat vodou, která zavlažovala přilehlé fotbalové hřiště. Voda nebyla úplně voňavá, ale zchladila :-)

Blížil se večer a turnaj se chýlil ke konci. Kupodivu všichni přežili. Jen ty výkony nebyly oslnivé. Není se čemu divit, vždyť šlo o přátelské soupeření. Samozřejmě jsme chtěli vyhrát, ale i třetí místo nám udělalo radost. Nejlepším rosickým hráčem byl nejmladší a nejslušnější člen naší výpravy, Honza Mecerod, s výkonem 528 sražených kuželek.

Pozápasové posezení na kuželně se pak protáhlo do nočních hodin. Ráno však byli všichni čilí. Čekala nás poslední snídaně, loučení se zástupci KV Lauchhammer a odjezd domů. Sluší se poděkovat našim hostitelům, protože se o nás starali vzorně. Tak za dva roky na viděnou v Rosicích.